When you think it can't get any worse, it can

Můj první školní trest! Hrozné, rodiče to nesmí zjistit. Jak by jejich dcera mohla jít po večerce ven? Natož se nechat chytit. Očekávám minimálně hodinový proslov a zákaz pobývat s přáteli o prázdninách. Protože tohle jim asi neunikne. Přece jsem byla tak hodná a slušná dívka, když sem odjela. Jak na mě přátelé mohou mít tak hrozný vliv, co? Nemají. Já jsem jejich dokonalý špatný vliv a tak to má být. Takže sečteno a podtrženo, nesmí se to nijak dozvědět.

Přišel depresívní pátek, v pohodlném oblečení jsem se sešla spolu s Benjaminem a Gab u kabinetu toho ohavného sadisty Parkera. Fuj. Otevřel asi o půl hodiny déle, než jsme byli domluvení. Narval nám dost divné oblečení a poslal nás převléct. Na co potřebujeme vysoké rybářské holínky, rukavice a zástěru? To jsme si prvně říkali všichni. Pro příště bych prosila nějaký ochranný oblek ještě, protože to co nás čekalo bylo nejhorší, co se mohlo stát.

Venku šíleně pršelo, ale to mu očividně nebránilo nás táhnout přes celé pozemky k nechutným stokám. Ve zkratce nám narval pytle a nutil nás hledat mrtvé krysy a odnášet je ven! Tohle až se rodiče dozví, tak poletí ze školy. Je mi jedno jakou má krev, ale ten nechutný bastard si zaslouží vyhazov. Brodili jsme se na špičkách v nehutné stoce, zatímco pan profesor si v klídku kráčel po římse a vysmíval se nám!

Nevím z čeho budu mít větší trauma, z toho jak jsem šlápla na něco měkkého a slizkého, jak se mi zachytil toaletní papír o rukavici nebo to, že mě hryzla údajně mrtvá krysa. Nedalo se tam pomalu dýchat, takový smrad není snad ani na klučičích záchodech ve sklepení.

Přímo přede mnou vyplavala krysa, měla malé křivé hnáty nahoře a ty její nechutné žluté očí mě stále sledovaly. Tak jsem se lekla, že jsem švihla rukou a ona jako odražený camrál letěla přímo k Parkerovi. Myslím, že bych měla začít přemýšlet o famfrpálu.

Vynesla jsem 3 plné pytle nechutných mrtvol. Poprvé v životě se mi chtělo zvracet sama ze sebe. Tak hrozně jsem páchla a měla jsem ve vlasech něco hodně slizkého a lepkavého.

NECHCI VĚDĚT CO TO BYLO. FAKT NE.

Nikdy jsem si tam neužívala krásný prudký déšť, který mě namočil až do morku kostí a jeho chlad tentokrát hřál a smýval ze mě nechutnosti stoky. Byl to jen malý moment, kdy jsme spolu s Gab odnášely další pytel a vděčně roztáhly ruce a podívaly se přímo do přívalu nekonečných kapek. Však tahle kraťoučká chvilka štěstí byla přerušena Parkerem. Který nás poslal zpět do stok.

TA KRYSA BYLA VELKÁ JAKO POLŠTÁŘ!!!

Jediná lehce pozitivní věc byl deník, který jsem s Gab našla. Psal tam někdo o nějakém výzkumu. Však kniha byla moc zničená a většina textu nečitelná. Takže jsme to vzdaly, jelikož se už ozýval hlas našeho mučitele: ,,Co si dovolujeme odpočívat." Měla jsem chuť mu narvat tu mrtvou krysu přímo do chřtánu, aby zmizel jeho úšklebek.

Konečně jsme se dostali ven a už jsme nemuseli zpět. Pozitivní věc číslo dvě. Parker smrděl úplně stejně hrozně jako my. Ještě jsme nesli v příjemném lijáku krysy k budově ošetřovatelky a poté se pomalou, vyčerpanou chůzí vydali ke koleji.

Nikdy jsem neviděla Gab tak naštvanou. Dokonce si ze vzteku otřela tu nechutnost, co měla přilepenou na noze o koberec ve vstupní síni. Rovnou jsme zamířily do sprch. Upozorňuji, že v koupelnách došlo všechno mýdlo. Protože ten smrad prostě nešlo vydrhnout. Ze sprch se střídavě ozývaly nemilé nadávky. Nakonec jsme jen v ručníku, omotaného kolem našich vyčerpaných těl běžely na kolej s nevysloveným přáním, aby nás nikdo nechytil ani neviděl. Naštěstí v tomto nám štěstí přálo.

Převlékla jsem se do teplé pohodlné mikiny a tepláků a zamířila za Vivien do kabinetu, protože školní rok se chýlil ke konci a já ještě něco chtěla. Asi je stejná sadistka jako on, protože k lovení mrtvých krys ve stokách, podle ní měl určitě důvod a zasloužili jsme si to. Ale je i fajn, což je na tom nejhorší. Nevím, co si o tom pomalu myslet. Byla jsem říct její dceři pohádku a ona mě dokonce nechala i chvilku po večerce. Proč je tam milá občas! Takže je asi sadistka, ale asi všichni sadisti nejsou špatní. Co já vím, zatím jich moc neznám.

Tak krátce po večerce jsem se vracela na kolej a jelikož mi ten den štěstí vážně přálo, potkala jsem profesorku Mang, jak na kolej vede Ady a Benjamina. Tiše se zasmála, jelikož jsem přišla z druhé strany a že se Zmijozel nechá chytit přímo před kolejí asi nečekala. Opravdu hlasitý smích se ozval ve chvíli, kdy přišla ze směru od záchodů Yvi. Tak se í ze tří různých směrů sešli 4 studenti stejné koleje. Rychle jsem vyhrkla, že jdu od profesorky LaMalet. Ať si to klidně ověří. Neměla jsem sílu se hádat, však profesorka nás jen poslala s pokáráním na kolej.

Na pokoji jsem se zabalila do deky a celá mrtvá padla do postele. Myslím, že na tenhle den nikdy nezapomenu. A budu se modlit ke všem bohům Světa, ať už nemám v dalším ročníku Parkera. Už však nemám sílu psát. Jdu se radši ponořit do světa nočních můr o krysách. Dobrou noc deníčku. Vzpomínej na mě v dobrém.

*V sešitě je inkoustová skvrna*