Its a crazy world out there.

Přišel ten den, kdy jsem měla konečně jít zkusit své štěstí v čajovém koutku. Konečně jsem vylezla ty schody a vešla o koutku. Už se na mě usmívala Noelle, která mi okamžitě vrazila do rukou kotlík, vařečku a čaj. Prý to je má zkouška. Co je tak těžkého na čaji, usmála jsem se a uvařila prvotřídní zelený čaj. V tom se však ozval hlas z rozhlasu s tím, že se všichni okamžitě máme dostavit do SSM. Zalezla jsem si do koutku spolu s Yvi, Miou a Gab. Najednou jsme slyšely něco hodně divného. PRASINKY JSOU PRYČ. Naštěstí nikomu ze studentů, kteří tam byli se nic nestalo. To však nemůžu říct o spoustu lidí, které tohle šílené počasí připravilo o dům, blízké, všechny peníze nebo dokonce i o život.

Postupně se v místnosti objevovali studenti z Prasinek. Zahlédla jsem Kate, Maxwella, Stua a další známé tváře. Všichni vypadali dost otřeseně, ale nikdo neměl snad žádné zranění. pozorovala jsem to spíše z dálky, nechtěla jsem se tam plést. Však smutné bylo, když kolem Kate byly snad všechny druhačky a kluky nechali samotné. Možná to však vidím špatně a byly za nimi předtím. Co já vím.

Už to vypadalo, že nám tu roztáhnou spacáky a budeme tu muset být. Koukla jsem na Gab a věděla jsem, že myslí naprosto na to samé co já. Naši mazlíčci jsou samotní na koleji, která se může kdykoliv zřítit. Vyplížily jsme se ven a podnikly záchranou misi pro sovy a kocoura. Nikdo si nás nevšiml. Tedy ne z profesorů, Yvi na nás hodila svůj starostlivě naštvaný výraz. Ale po chvilce jí to přešlo. Chvilku jsem chodila s kocourem po místnosti a přemýšlela o všem možném. Vážně to dělají ty runy? To počasí musí s tím mít něco společného přece... Najednou mě z mých myšlenek vytrhla Laurie. ,,Můžu si ho pohladit" broukla pozorující Pasquala v mé náruči. Tak jsme si chvilku povídali, zatímco hladila naprosto spokojeného kocoura. Vyrušil nás až hlas učitele, který oznamoval, že nás profesoři musí dovést na kolej. Rozloučily jsme se a já se vrátila k holkám.

Odváděl nás profesor Huxley. Měl hábit se zvláštními znaky. Yvi si myslela, že jsou to runy, tak jsem využila své drzosti a zeptala se. Nechtěl nám nic říct a to, že jsem upozornila na jeho plášť s runami ho uvedlo do velice nervózního a naštvaného stavu. Utírající si čelo kapesníkem na nás křičet, ať zalezeme okamžitě na kolej nebo nás strhne 50 bodů. Uposlechla jsem, ale v hlavě mi zůstala jedna myšlenka. Choval by se tak někdo, kdo nemá co skrývat. Určitě ne.

Doufala jsem, že je konec tohodle šílenství a šla jsem s Gab trénovat. Najednou mi sova vyrazila hůlku z ruky a místo toho na mě hodila obálku a zmizela. Otevřela jsem ji a zde byl dlouhý dopis od Laurie psaný rozklepanou rukou. Psala o tom, že se na koleji nějak pohádali. Upřímně jsem moc nepochopila proč, ale byla to toho zapletená Laurie, June, Stu, Maxwell, Vianna a asi i Corn s Aurorou.

Jenže to co psala Laurie mi vyrazilo dech. JUNE JÍ DALA FACKU! Co si sakra ta holka o sobě myslí? Je vůbec normální, když mlátí takhle lidi na potkání? Určitě ne. Asi jí vážně stsojí za to, být s tím Maxwelem. Pořád nechápu, co na něm všichni vidí. Jediná jeho pozitivní vlastnost je to, že umí hrát na piáno a zpívat. No, uvidíme, jak to dopadne.