At some point we all look up and realize we are lost in a maze.

Občas sami nevíme, co se děje s naší hlavou a naším tělem. Plyneme světem nevnímajíce čas, prostor či cokoliv jiného. Jsme to jen my a někdo výjimečný. A tomu se prý říká LÁSKA. Asi jsem v ní nikdy neměla štěstí, nebo jsem ji naopak nikdy nepotkala. Kdo ví. V jeden moment se mi to asi stalo i s Laurie. ten večer, kdy jsme spolu zpívaly pod noční oblohou a svět se na chvíli zastavil. Jenže to časem začalo mizet, až se mé pocity asi staly spíše kamarádské a zbyla jen špetka té "Zamilovanosti"

Začalo to jedním večerem v koutku, kdy už jsem umývala poslední drobky od sušenek ze stolu a nechala okapat poslední zbytky vody z šálků. V tom se ve dveřích objevila známá tvář, která byla v koutku něčím novým a nečekaným. S Corn jsem vlastně chtěla mluvit už o prázdninách a zeptat se, jestli je vůbec v pořádku. To co jí řekl Jay nebylo hezké a navíc si mohla myslet, že pro něj není dost dobrá.

U šálku vonícího čaje a křupavých sušenek je dokonalá atmosféra na to se uvolnit a nechat své problémy odejít. Tak jsme se o tom začaly bavit. O tom, jak s cítí ohledně Jaye a kdo se líbí mně. Tato konverzace sice netrvala dlouho,a le byla z ní cítit důvěra a otevřenost z obou stran. V tom se ve dveřích objevil kluk, který nedávno ublížil citům Corn. Jay si k nám sednul a najednou to vypadalo, že se sešli na čaj starý známí. V ten moment mi něco došlo. Čas se pro vás nezastaví, jen když někoho máte rádi. Zastaví se, když jste s opravdovými přáteli, když se cítíte, že dokážete létat. Prostě v každý výjimečný okamžik, i když vypadá naprosto obyčejně.

Takhle jsme tam seděli hodiny a prostě si jen povídali, smáli se a byli šťastní. Dokonce jsme začali po návrhu Jaye plánovat herní večer ve vodě s lidmi z jiných kolejí. Znělo to opravdu idylicky, že se spojí vlastně nepřátelské koleje a sejdou se u flašky či jiné hry. Už bylo po půlnoci a my se rozhodli vypravit spát. Corn mi chtěla pomoc to doklidit, zatímco se Jay vypravil sám tichou chodbou na kolej.

Vrátily jsme se k předchozí konverzaci. Chtěla jsem tuhle úžasnou holku ujistit, že ona není chybou, proč si jí nějaký kluk nevybral. Protože každá holka je úžasná. Proto milujeme svoje nejlepší kamarádky, jsou naše dokonalá polovička.

Přijde mi, že o tomhle všem umím krásně napsat. Však realita je jiná. Můžu se tvářit jakkoliv sebejistě, ale tyhle věci prostě nezvládám a asi ani neumím. Gab se mě to snaží asi naučit, ale ona mě zná dokonale a dobře ví, že tohle je běh na téměř nekonečnou trať. Nenapadlo mě v tu chvíli nic jiného, než Corn obejmout a říct jí, že za nic nemůže a ještě tu bude kluků. Pak se stalo něco hodně zvláštního. Když jsem se odtahovala, nějak jsem se zastavila jen kousek od těch pronikavých očích a srdce mi z ničeho nic začalo bušit. Najednou mě políbila! Však nebylo to nic divného, zdálo se to být tak přirozené a lidské. Užívala jsem si to neznámo, které z toho přicházelo. Naše rty se spojovaly a zase rozpojovaly, jako by jsme to dělaly pořád a nebylo to nic nového. Necítila jsem se špatně nebo provinile. Sice nevím, co přesně moje srdce či hlava cítila, ale bylo to dobré a příjemné.

Když to všechno skončilo a nastal vážně čas se vrátit na kolej, čekala jsem že to bude divné možná dokonce trapné mezi námi. Ale byla to pořád kamarádka, kterou jsem znala dříve. Doprovodila jsem se ji ke koleji a sama se vydala skrz studené chodby do sklepení. Kdybych v tu chvíli potkala profesora, nejspíše bych se na něj jen usmála a šla dál. Protože můj mozek se snažil marně zpracovat, co se právě stalo.

Na koleji už to bylo horší. Rozhodlo se, že přespáváme v soubojové místnosti společně. Gab samozřejmě poznala, že je něco jinak a něco se stalo. Snažila jsem se tohle tajmeství uchránit jen pro sebe. Ale pak vytáhla něco, proti čemu nešlo už vzdorovat. Asi vás napadne, že na mě vytáhla naše přátelství, důvěru či naše řetízky polovin srdce, které je taková pečeť našeho přátelství. Ne, nic z toho nevytáhla.

VYTÁHLA PROVAZ A SVÁZALA MĚ!

Ano, to vážně udělala a mučila mě, dokud jsem neřekla že jsem někoho políbila. Původně si myslela, že to byla třeba Laurie. Ale druhého dne, když jsme seděli na našich drbacích lavičkách u nás v pokoji jsem jí to řekla. Je to nejlepší kamarádka. Nemůžu před ní nic skrývat. Takže se to stalo, políbila jsem holku a ona mě bere pořád jako tu stejnou Mayu, co znala. Takhle asi funguje přátelství, milujete se i přes své nedokonalosti a chyby.