El amor todo lo puede.
Left Unspoken
Tato píseň vypráví o bolestné nevyřčené lásce mezi dvěma lidmi, kteří se snaží udržet přátelství, i když jejich city jsou mnohem silnější. Dívka se snaží skrývat svou lásku, protože ví, že druhý člověk ji nevidí a chce jen přátelství. I přes to, že její city jsou hluboké, rozhodne se je potlačit, aby neztratila vztah, který mají.
Slova, která si řekli během hádky, zůstávají v jejich vztahu jako rány, které nelze vyléčit. Téma písně je o tichém utrpení, tajné lásce, která se nikdy nevyjádří, a nevyřčených slovech, která nakonec vedou k rozpadu i přátelství, které bylo jediné, co zbylo.
Lyrics
(Verse 1)
We stood there in silence, words like knives,
In a war we didn’t plan, but it came alive.
I tried to hold it in, but the words broke free,
And now they’re scars in the space where love used to be.
(Chorus)
You said, “Why didn’t you tell me? Why keep it inside?”
But how could I speak when you wanted lies?
I loved you in quiet, in shadows, in dreams,
But you just wanted a friend — or so it seemed.
(Verse 2)
We threw words like stones, hit harder than fists,
All the small hurts now too deep to fix.
You never knew, and maybe you won’t,
But I buried that love, just to keep us both afloat.
(Chorus)
You said, “Why didn’t you tell me? Why keep it inside?”
But how could I speak when you wanted lies?
I loved you in whispers, in heartbeats and tears,
But friends was all you wanted for years.
(Bridge)
Now you blame me for silence, for things left unsaid,
But I was afraid to lose what we had instead.
I kept the love quiet, I kept it concealed,
Now you’re the one angry, but my wounds won’t heal.
(Chorus)
You said, “Why didn’t you tell me? Why keep it inside?”
But how could I speak when you wanted lies?
I loved you in quiet, in shadows, in dreams,
But you just wanted a friend — or so it seemed.
(Outro)
Now the words we threw hang heavy in air,
They cut so deep, leave nothing to repair.
I wanted to love, but now I let go,
For the heart that I held, you’ll never know.
(Sloka 1)
Stáli jsme tam v tichu, slova jak nože,
ve válce, co jsme nechtěli, a přece přišla na rožeň.
Snažila jsem se to udržet, ale slova vyšla ven,
teď jsou to jizvy tam, kde býval jen sen.
(Refrén)
Řekl jsi: „Proč jsi mi to neřekla? Proč to držíš v sobě?“
Ale jak jsem mohla mluvit, když chtěl jsi jen obě?
Milovala jsem tě tiše, ve stínech, ve snech,
ale ty chtěl jsi jen přátelství — nebo snad ne?
(Sloka 2)
Házeli jsme slova jako kameny, tvrději než pěstí,
všechny malé rány jsou teď příliš hluboké k sněsti.
Nikdy jsi to nevěděl, a možná nikdy nebudeš,
pohřbila jsem tu lásku, abych nás oba udržela výš.
(Refrén)
Řekl jsi: „Proč jsi mi to neřekla? Proč to držíš v sobě?“
Ale jak jsem mohla mluvit, když chtěl jsi jen obě?
Milovala jsem tě v šepotech, ve slzách a dech,
ale přátelství bylo to, co jsi chtěl mít ve všech.
(Mezihra)
Teď mě viníš za ticho, za nevyřčená slova,
ale bála jsem se, že ztratím, co máme znova.
Držela jsem lásku skrytou, nechtěla ji prozradit,
teď jsi ten, kdo zlost má, ale mně rány stále patří.
(Refrén)
Řekl jsi: „Proč jsi mi to neřekla? Proč to držíš v sobě?“
Ale jak jsem mohla mluvit, když chtěl jsi jen obě?
Milovala jsem tě tiše, ve stínech, ve snech,
ale ty chtěl jsi jen přátelství — nebo snad ne?
(Outro)
Teď slova, co jsme řekli, těžce visí v vzduchu,
bodají hluboko, nezůstane žádný puch.
Chtěla jsem milovat, ale teď tě nechávám jít, pro to srdce, co jsem držela – nikdy už neotevřít.